Historie
Již 1. 2. 1923 vznikl na Slezské Ostravě v budově bývalé
infekční nemocnice Útulek pro matky a kojence (slavnostní
otevření pro veřejnost bylo 1. 4. 1923). V Útulku byla
poskytována péče matkám a kojencům. Matky o své děti
pečovaly komplexně, musely je nejméně do 4 měsíců kojit
(pokud nebyly pro kojení nějaké vážné překážky), staraly
se také o udržování pořádku v ústavu, o praní prádla. Brzy
po získání prvních zkušeností se začal Útulek zabývat
problematikou pěstounské a adoptivní péče.
Později došlo k provizornímu přemístění Útulku do budovy staré kaplanky v centru města (koncem roku 1926).
O něco později byl získán od obce pozemek v blízkosti státní nemocnice v Ostravě – Zábřehu. Stavba nové budovy byla zahájena počátkem roku 1929. Provoz ústavu v této budově byl zahájen 31. 10. 1930 v čele s vedoucí lékařkou MUDr. Emilií Lukášovou, která byla první dětskou lékařkou na severní Moravě (do Ostravy pozvána z Trutnova). V té době vznikly téměř současně v našem státě dva kojenecké ústavy: jeden v Čechách – Ústav pro péči o kojence v Praze-Krči a druhý na Moravě, právě náš ústav v Ostravě – Zábřehu. Od svého otevření se zaměřil především na problematiku kojenecké úmrtnosti (hodnoty novorozenecké úmrtnosti tehdy dosahovaly desítky procent) a výchovu k mateřství. Byli přijímáni novorozenci a kojenci vyžadující zvláštní péči, děti předčasně narozené, s nízkou porodní hmotností a vrozenými anomáliemi, děti nemocné a oslabené, děti nemocných matek a děti osiřelé, děti k izolaci z tuberkulózního prostředí. Dále se do ústavu přijímali novorozenci a kojenci ze špatného rodinného prostředí, děti svobodných a osamělých matek. Rovněž byly přijímány matky k zácviku. Časté byly hospitalizace dětí syfilitických rodičů, častá byla tuberkulóza jak u rodičů, tak i u dětí. Zcela běžná byla kapavka.
Původní představou MUDr. E. Lukášové, bylo limitovat pobyt dítěte a matky v ústavu dobou maximálně 6 měsíců. Toto se ukázalo jako nereálné a již po několika letech byl pobyt prodloužen až do 3 let. Masarykův ústav (tak zněl oficiální název z té doby), byl skutečně špičkovým pracovištěm nejen v rámci Ostravy nebo Moravy, ale i v rámci celé republiky, a byl dokonce vzorem pro zahraničí. Navštívili jej četní významní hosté z celé střední Evropy.
Právě v ostravském Kojeneckém ústavu byly školeny první dětské sestry pro Moravu.
Zařízení ve stávající budově prožilo dobu mezi válkami. Za 2. světové války byly děti 2x vystěhovány pro nebezpečí náletů. MUDr. E. Lukášová dokázala svou autoritou čelit i Němcům a doby okupace a byla jimi péči o děti respektována. V této době kvetla v Ostravě prostituce a díky ní bylo v zařízení stále dost dětí.
V dubnu 1942 byla postavena druhá budova Kojeneckého ústavu v Ostravě-Zábřehu, na ulici Jedličkova 5. Budova měla fungovat jako budova personální. V roce 1975 byla pak postavena spojovací chodba mezi oběma hlavními budovami. V té době byl ústav i výchovným střediskem pro výcvik porodních asistentek.
Počátkem padesátých let zřídilo Ministerstvo zdravotnictví v kojeneckém ústavu první středisko pro nedonošené děti včetně převozové služby.
V šedesátých letech došlo postupně k vybavení ústavu inkubátory a přístrojovou monitorovací technikou. Bylo zřízeno jedno patro pro pobyt matek nezralých dětí. 1.7.1966 se do druhé budovy na ul. Jedličkova 5 přestěhoval tehdy Dětský domov pro děti od 1 do 3 let z Ostravy – Mariánských Hor.
Začalo přibývat dětí přijatých z důvodů sociálních, věk ošetřovaných dětí se začal prodlužovat a ústav proto začal od roku 1977 oficiálně fungovat jako dětský domov pro péči o děti do 3 let (dle pokynu ministerstva zdravotnictví) .
Od 1.1.1991 začala organizace fungovat jako samostatná rozpočtová organizace Statutárního města Ostravy. Od 1.1.2001 pak jako příspěvková organizace téhož zřizovatele
V září 1997 došlo k reprofilizaci budovy bývalých jeslí v Ostravě- Zábřehu, na ul. Rýparova 51 na další detašované pracoviště dětského domova. Do této budovy byly přemístěny nejstarší děti z hlavních budov na ul. Jedličkova 5.
Dětskému domovu patřila také další budova na ul. Skautská č.1051 v Ostravě – Porubě, která se nejprve po zrušení jeslí reprofilizovala na denní rehabilitační stacionář pro handicapované děti a teprve později (od září 2003) se stala dalším detašovaným pracovištěm dětského domova. Zde byly umísťovány nejstarší děti, které byly dříve umístěny na tzv. oddělení Dětského domova na hlavních budovách. Přemístění těchto dětí na toto detašované pracoviště tak umožnilo vytvořit další místa pro příjem především „neporadných, nezkušených“ maminek, které mohou být v zařízení umístěny i se svými dětmi. Toto detašované pracoviště zrušeno k 30.11.2005.
Později došlo k provizornímu přemístění Útulku do budovy staré kaplanky v centru města (koncem roku 1926).
O něco později byl získán od obce pozemek v blízkosti státní nemocnice v Ostravě – Zábřehu. Stavba nové budovy byla zahájena počátkem roku 1929. Provoz ústavu v této budově byl zahájen 31. 10. 1930 v čele s vedoucí lékařkou MUDr. Emilií Lukášovou, která byla první dětskou lékařkou na severní Moravě (do Ostravy pozvána z Trutnova). V té době vznikly téměř současně v našem státě dva kojenecké ústavy: jeden v Čechách – Ústav pro péči o kojence v Praze-Krči a druhý na Moravě, právě náš ústav v Ostravě – Zábřehu. Od svého otevření se zaměřil především na problematiku kojenecké úmrtnosti (hodnoty novorozenecké úmrtnosti tehdy dosahovaly desítky procent) a výchovu k mateřství. Byli přijímáni novorozenci a kojenci vyžadující zvláštní péči, děti předčasně narozené, s nízkou porodní hmotností a vrozenými anomáliemi, děti nemocné a oslabené, děti nemocných matek a děti osiřelé, děti k izolaci z tuberkulózního prostředí. Dále se do ústavu přijímali novorozenci a kojenci ze špatného rodinného prostředí, děti svobodných a osamělých matek. Rovněž byly přijímány matky k zácviku. Časté byly hospitalizace dětí syfilitických rodičů, častá byla tuberkulóza jak u rodičů, tak i u dětí. Zcela běžná byla kapavka.
Původní představou MUDr. E. Lukášové, bylo limitovat pobyt dítěte a matky v ústavu dobou maximálně 6 měsíců. Toto se ukázalo jako nereálné a již po několika letech byl pobyt prodloužen až do 3 let. Masarykův ústav (tak zněl oficiální název z té doby), byl skutečně špičkovým pracovištěm nejen v rámci Ostravy nebo Moravy, ale i v rámci celé republiky, a byl dokonce vzorem pro zahraničí. Navštívili jej četní významní hosté z celé střední Evropy.
Právě v ostravském Kojeneckém ústavu byly školeny první dětské sestry pro Moravu.
Zařízení ve stávající budově prožilo dobu mezi válkami. Za 2. světové války byly děti 2x vystěhovány pro nebezpečí náletů. MUDr. E. Lukášová dokázala svou autoritou čelit i Němcům a doby okupace a byla jimi péči o děti respektována. V této době kvetla v Ostravě prostituce a díky ní bylo v zařízení stále dost dětí.
V dubnu 1942 byla postavena druhá budova Kojeneckého ústavu v Ostravě-Zábřehu, na ulici Jedličkova 5. Budova měla fungovat jako budova personální. V roce 1975 byla pak postavena spojovací chodba mezi oběma hlavními budovami. V té době byl ústav i výchovným střediskem pro výcvik porodních asistentek.
Počátkem padesátých let zřídilo Ministerstvo zdravotnictví v kojeneckém ústavu první středisko pro nedonošené děti včetně převozové služby.
V šedesátých letech došlo postupně k vybavení ústavu inkubátory a přístrojovou monitorovací technikou. Bylo zřízeno jedno patro pro pobyt matek nezralých dětí. 1.7.1966 se do druhé budovy na ul. Jedličkova 5 přestěhoval tehdy Dětský domov pro děti od 1 do 3 let z Ostravy – Mariánských Hor.
Začalo přibývat dětí přijatých z důvodů sociálních, věk ošetřovaných dětí se začal prodlužovat a ústav proto začal od roku 1977 oficiálně fungovat jako dětský domov pro péči o děti do 3 let (dle pokynu ministerstva zdravotnictví) .
Od 1.1.1991 začala organizace fungovat jako samostatná rozpočtová organizace Statutárního města Ostravy. Od 1.1.2001 pak jako příspěvková organizace téhož zřizovatele
V září 1997 došlo k reprofilizaci budovy bývalých jeslí v Ostravě- Zábřehu, na ul. Rýparova 51 na další detašované pracoviště dětského domova. Do této budovy byly přemístěny nejstarší děti z hlavních budov na ul. Jedličkova 5.
Dětskému domovu patřila také další budova na ul. Skautská č.1051 v Ostravě – Porubě, která se nejprve po zrušení jeslí reprofilizovala na denní rehabilitační stacionář pro handicapované děti a teprve později (od září 2003) se stala dalším detašovaným pracovištěm dětského domova. Zde byly umísťovány nejstarší děti, které byly dříve umístěny na tzv. oddělení Dětského domova na hlavních budovách. Přemístění těchto dětí na toto detašované pracoviště tak umožnilo vytvořit další místa pro příjem především „neporadných, nezkušených“ maminek, které mohou být v zařízení umístěny i se svými dětmi. Toto detašované pracoviště zrušeno k 30.11.2005.
V roce 2006 bylo vytvořeno také toto oficiální logo
dětského domova:
Došlo tedy nejen ze změnám spojeným se stěhováním dětského
domova, ale byl také několikrát změněn název ústavu. Od
1.1.1993 se začalo oficiálně užívat názvu Dětský domov pro
děti do 3 let. Toto označení nahradilo dřívější Kojenecký
ústav MUDr.Emilie Lukášové.
K zatím poslední a snad i konečné změně názvu zařízení došlo od 1.1.2008, kdy se Dětský domov pro děti do 3 let, p.o., přejmenoval na Dětské centrum Domeček, příspěvkovou organizaci.
K zatím poslední a snad i konečné změně názvu zařízení došlo od 1.1.2008, kdy se Dětský domov pro děti do 3 let, p.o., přejmenoval na Dětské centrum Domeček, příspěvkovou organizaci.