Již 1. 2. 1923 vznikl na Slezské Ostravě v budově bývalé
infekční nemocnice Útulek pro matky a kojence (slavnostní
otevření pro veřejnost bylo 1. 4. 1923). V Útulku byla
poskytována péče matkám a kojencům. Matky o své děti
pečovaly komplexně, musely je nejméně do 4 měsíců kojit
(pokud nebyly pro kojení nějaké vážné překážky), staraly
se také o udržování pořádku v ústavu, o praní prádla. Brzy
po získání prvních zkušeností se začal Útulek zabývat
problematikou pěstounské a adoptivní péče.
Později
došlo k provizornímu přemístění Útulku do budovy staré
kaplanky v centru města (koncem roku 1926).
O něco
později byl získán od obce pozemek v blízkosti státní
nemocnice v Ostravě – Zábřehu. Stavba nové budovy byla
zahájena počátkem roku 1929. Provoz ústavu v této budově
byl zahájen 31. 10. 1930 v čele s vedoucí lékařkou MUDr.
Emilií Lukášovou, která byla první dětskou lékařkou
na severní Moravě (do Ostravy pozvána z Trutnova).
V té době vznikly téměř současně v našem státě dva
kojenecké ústavy: jeden v Čechách – Ústav pro péči
o kojence v Praze-Krči a druhý na Moravě, právě náš ústav
v Ostravě – Zábřehu. Od svého otevření se zaměřil
především na problematiku kojenecké úmrtnosti (hodnoty
novorozenecké úmrtnosti tehdy dosahovaly desítky procent)
a výchovu k mateřství. Byli přijímáni novorozenci
a kojenci vyžadující zvláštní péči, děti předčasně
narozené, s nízkou porodní hmotností a vrozenými
anomáliemi, děti nemocné a oslabené, děti nemocných matek
a děti osiřelé, děti k izolaci z tuberkulózního prostředí.
Dále se do ústavu přijímali novorozenci a kojenci
ze špatného rodinného prostředí, děti svobodných
a osamělých matek. Rovněž byly přijímány matky k zácviku.
Časté byly hospitalizace dětí syfilitických rodičů, častá
byla tuberkulóza jak u rodičů, tak i u dětí. Zcela běžná
byla kapavka.
Původní představou MUDr.
E. Lukášové, bylo limitovat pobyt dítěte a matky v ústavu
dobou maximálně 6 měsíců. Toto se ukázalo jako nereálné
a již po několika letech byl pobyt prodloužen až do 3 let.
Masarykův ústav (tak zněl oficiální název z té doby), byl
skutečně špičkovým pracovištěm nejen v rámci Ostravy nebo
Moravy, ale i v rámci celé republiky, a byl dokonce vzorem
pro zahraničí. Navštívili jej četní významní hosté z celé
střední Evropy.
Právě v ostravském Kojeneckém ústavu byly školeny
první dětské sestry pro Moravu.
Zařízení
ve stávající budově prožilo dobu mezi válkami.
Za 2. světové války byly děti 2x vystěhovány pro nebezpečí
náletů. MUDr. E. Lukášová dokázala svou autoritou čelit
i Němcům a doby okupace a byla jimi péči o děti
respektována. V této době kvetla v Ostravě prostituce
a díky ní bylo v zařízení stále dost dětí.
V dubnu
1942 byla postavena druhá budova Kojeneckého ústavu
v Ostravě-Zábřehu, na ulici Jedličkova 5. Budova měla
fungovat jako budova personální. V roce 1975 byla pak
postavena spojovací chodba mezi oběma hlavními budovami. V
té době byl ústav i výchovným střediskem pro výcvik
porodních asistentek.
Počátkem padesátých let
zřídilo Ministerstvo zdravotnictví v kojeneckém ústavu
první středisko pro nedonošené děti včetně převozové
služby.
V šedesátých letech došlo postupně k
vybavení ústavu inkubátory a přístrojovou monitorovací
technikou. Bylo zřízeno jedno patro pro pobyt matek
nezralých dětí. 1.7.1966 se do druhé budovy na ul.
Jedličkova 5 přestěhoval tehdy Dětský domov pro děti od 1
do 3 let z Ostravy – Mariánských Hor.
Začalo
přibývat dětí přijatých z důvodů sociálních, věk
ošetřovaných dětí se začal prodlužovat a ústav proto začal
od roku 1977 oficiálně fungovat jako dětský domov pro péči
o děti do 3 let (dle pokynu ministerstva zdravotnictví)
.
Od 1.1.1991 začala organizace fungovat jako
samostatná rozpočtová organizace Statutárního města
Ostravy. Od 1.1.2001 pak jako příspěvková organizace téhož
zřizovatele
V září 1997 došlo k reprofilizaci budovy bývalých
jeslí v Ostravě- Zábřehu, na ul. Rýparova 51 na další
detašované pracoviště dětského domova. Do této budovy byly
přemístěny nejstarší děti z hlavních budov na ul.
Jedličkova 5.
Dětskému domovu patřila také další
budova na ul. Skautská č.1051 v Ostravě – Porubě, která se
nejprve po zrušení jeslí reprofilizovala na denní
rehabilitační stacionář pro handicapované děti a teprve
později (od září 2003) se stala dalším detašovaným
pracovištěm dětského domova. Zde byly umísťovány nejstarší
děti, které byly dříve umístěny na tzv. oddělení Dětského
domova na hlavních budovách. Přemístění těchto dětí na
toto detašované pracoviště tak umožnilo vytvořit další
místa pro příjem především „neporadných, nezkušených“
maminek, které mohou být v zařízení umístěny i se svými
dětmi.
Toto detašované pracoviště zrušeno k
30.11.2005.
V roce 2006 bylo vytvořeno také toto oficiální logo
dětského domova:
Došlo tedy nejen ze změnám spojeným se stěhováním dětského
domova, ale byl také několikrát změněn název ústavu. Od
1.1.1993 se začalo oficiálně užívat názvu Dětský domov pro
děti do 3 let. Toto označení nahradilo dřívější Kojenecký
ústav MUDr.Emilie Lukášové.
K zatím poslední a
snad i konečné změně názvu zařízení došlo od 1.1.2008, kdy
se Dětský domov pro děti do 3 let, p.o., přejmenoval na
Dětské centrum Domeček, příspěvkovou organizaci.